Spolu s Patrikem Dodnarem přichází Václav do říše brněnského Draka. Brno mobilizuje Občany i drakoniány. Na tajném setkání Moravanů vystoupí protipražská Ostrava. Do děje se zamíchají Vysoké Mýto, Plzeň a mnoho dalších. Zasedání Rady měst se blíží. Podezření je v naší zemi všudypřítomné - stačí jen jiskra, aby vypukla válka.
Času ubývá.
 
 
Pavel Renčín
(*8.6.1977)
Pavel Renčín vstoupil na českou literární scénu jako rušivá vlna v hlavním proudu. Debutoval povídkou Stvořitel v roce 1999, po té několikrát zvítězil v literárních soutěžích. Od té doby se jeho jméno pravidelně objevuje v předních antologiích fantastického žánru. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy a magický realismus. První román Nepohádka vyšel v roce 2004, Jméno korábu v roce 2007. V roce 2008 Renčín dokončil Labyrint, první internetový román psaný spolu se čtenáři, a publikoval román Zlatý kříž,  první díl fantasy trilogie Městské války, který byl nominován na cenu Akademie SFFH a v kategorii nejlepší česká kniha byl oceněn cenou Aeronautilus. V roce 2009 vyšel výběr nejlepších Renčínových povídek ve sborníku Beton, kosti a sny.

Ukázka:

Dunění ve tmě. Síní se rozléhá ozvěna, hora se otřásá. U stropu sviští neviditelná obří křídla. Vašek třeští oči, ale nevidí nic. Oslepl... nebo je mrtvý? To ale není možné, protože mrtvého už nic nebolí. Blouzní v horečkách. Temnota se hýbe. Dunění se blíží. Africké bubny. Běžící sloní stádo. Zemětřesení... Vašek se pohne a řetězy zachřestí. Je stále přikovaný ke skále. Visí na ní jako Prométheus, jako Kristus na kříži. Tělo má rozbodané, zmučené, bledé, lepkavé studeným potem a krví. Třese se zimou. Rány někdo sestehoval černou nití. Na spáleninách se nafoukly bílé puchýře. Vypadá, jako by spal  v kontejneru s rozdrceným sklem. Jako by si místo košile oblékl ostnatý drát. Jako by si stříhal nehty nůžkami na plech a při svědění se drbal rašplí... Snaží se vymanit z blouznění. Skála za jeho zády se chvěje. Bezprostřední pocit ohrožení roste, kříž v dlani ale zůstává chladný. Snaží se vzpamatovat,
zahnat otupělost.

Ve tmě to hluboce zabublá. Ozve se řev rostoucí z nitra hory. Zmrazí ho, otřese jím, odhalí ho, jako by z něj sloupl kůži a nechal jen nechráněné maso a nervy. Prostorem se blíží... bytost. To pod jejími kroky se chvěje podlaha. Žhnoucí oči. Vzduchem se šíří suché horko. Král se vrací. Vaška zalije animální strach. Nehází sebou v řetězech. Nesnaží se utéct. Strnul se zadrženým dechem. Obrysy stvoření rudě žhnou. Obrovské tělo je čím dál blíž a... najednou vzplanou pochodně. Výjev je pryč. Před Vaškem stojí chlapec, který mu sahá stěží po prsa. Mohlo by mu být dvanáct či třináct. Kaštanové vlasy má prokvetlé stříbrem. Jsou rozcuchané, neustále se chvějí jako ve větru. Čelo zdobí tenká koruna, proužek platiny
mistrně zohýbaný do tvaru brněnského horizontu – zachycuje dvojvěží katedrály
sv. Petra a Pavla. Chlapec je oblečený do tuniky s červenobílými heraldickými
pruhy. Má drobné ruce a je obutý ve vysokých rudých škorních.

Na masivním řetěze vykládaném drahokamy mu na krku visí znak Brna.